stránky Asociace waldorfských škol České republiky
Waldorfské školy
hlavní pedagogika školy semináře odkazy kontakt waldorf 100
roh

Rozhovor s Henningem Kullak-Ublickem

Od založení první Waldorfské školy v září roku 1919 ve Stuttgartu se podařilo mnohé: dnes existuje více než 1100 waldorfských škol a bezmála 1900 waldorfských mateřských škol ve více než 70 zemích světa (na jejich přehledný seznam se můžete podívat níže). To je jistě dobrý důvod, aby oslavy nadcházejícího stého jubilea byly důkladně připravovány. V rámci těchto oslav „Waldorf 100“ už probíhají projekty, které obepínají celý svět prostřednictvím místních „waldorfských“ společenství. Koordinátorem celosvětových oslav „Waldorf 100“ je Henning Kullak-Ublick.

Počet waldorfských škol a školek ve světě v roce 2018

GRAF počtu waldorfských škol ve světě v letech 1970 až 2018


Můžete ve stručnosti načrtnout, proč vznikl projekt „Waldorf 100“ a jaké myšlenky stály u jeho zrodu?
Waldorf 100 vznikl z myšlenky, aby se to množství waldorfských škol, školek a dalších pedagogických zařízení po celém světě aktivně spojilo v přípravách na oslavu stého výročí tohoto pedagogického impulsu a abychom pak nakonec uspořádali velkou společnou slavnost obepínající všechny ty kontinenty, všechny ty země a přirozeně všechna ta školská a vzdělávací zařízení, jež se budou moci připojit. Tato myšlenka se poprvé vynořila v roce 2014 při zasedání Mezinárodní konference waldorfského pedagogického hnutí (Haagského kruhu) v Izraeli a postupně se rozšířila po celém světě. Výročí přitom chápeme jako příležitost znovu a nově přistoupit k pramenům waldorfské pedagogiky a s našimi současnými možnostmi a věděním tyto prameny novým způsobem otevřít pro potřeby, pro výzvy, pro nouzi této naší doby.
K tomu jsme navrhli trojí:
- prvním návrhem bylo, aby všechna kolegia učitelů waldorfských škol přistoupila k společnému studiu základních textů waldorfské pedagogiky;
- za druhé, aby tato kolegia věnovala ještě více pozornosti než doposud takzvaným „rozhovorům o dítěti“, tedy pedagogickému dialogu o vývoji jednotlivého dítěte ve waldorfské škole;
- a za třetí, aby všechny waldorfská zařízení po celém světě chovala včely.

Je to tedy cesta vedoucí od studia, přes setkání až k praktické činnosti, přičemž se všechny ty tři navrhované oblasti vzájemně posilují přirozeným způsobem. Všichni ti, kteří se do toho pustili, jsou nadšení!

Při „Waldorf 100“ jde o to, abychom se dívali nazpět, nebo ještě i o něco jiného?
Ten zpětný pohled je důležitý už jen kvůli respektu vůči těm milionům rodičů, učitelů a žáků, kteří tento pedagogický impuls rozšířili po celém světě, a to navzdory občas až extrémně náročným podmínkám.
Je to však důležité i proto, že mnozí tito lidé mezitím zemřeli a mohou nám pomáhat z oné „druhé strany“, z té strany za prahem, jenž nás spojuje se světem zesnulých. K řádné spolupráci patří nyní také to, že na ten „svět za prahem“ nezapomínáme.
Hlavní je však budoucnost: abychom objevovali impulsy budoucnosti, které v naší pedagogice dřímají nepovšimnuty či nenaplněny naší prací a které jsou mnohem důležitější než formy, jichž jsme doposud dosáhli. Rudolf Steiner vždy znovu zdůrazňoval, že nejdůležitějším učebním plánem je vždy nový, stále se obnovující pohled na dítě. Waldorfská pedagogika nemůže být nikdy statickou, ustrnulou, pokud jen rozumí sama sobě. Pokud bychom k waldorfské pedagogice přistupovali způsobem „copy & paste“, navždy bychom ji vyprázdnili.
A proto slogan pro „Waldorf 100“ zní: ‚UČME SE PROMĚŇOVAT SVĚT‘ – a to vždy začíná u jednoho každého z nás....

Existují nějaké milníky či kvality, které vyznačují mezinárodní waldorfské hnutí a k nimž se oslavy vztahují?
To je opravdu významná otázka, která se v mnoha ohledech vztahuje k impulsu založení první waldorfské školy ve Stuttgartu. Dělníci z továrny na cigarety Waldorf-Astoria slyšeli od Rudolfa Steinera, jak by mohl být nově uspořádán hospodářský, právní i duchovní život po katastrofě první světové války, aby tyto tři sféry života lidského společenství konečně spolupracovaly a aby se vzájemně nepotíraly s cílem vládnout nad ostatními sférami. Steiner hovořil o „asociativním“ – bratrském – hospodářském životě, jenž staví potřeby člověka a přírody nad „profit“, nad „zisk“; hovořil o demokratickém právním životě, v němž jsou si lidé rovni před zákonem; a hovořil také o kulturním životě, jenž se nemusí podřizovat jakýmkoli hospodářským, politickým či jiným vlivům a je tedy svobodným – a k tomuto svobodnému duchovnímu či kulturnímu životu náleží přirozeně i školy.
A byli to právě tito dělníci, kteří iniciovali založení první Waldorfské školy, protože chtěli svobodnou školu pro své děti. Když dnes hledíme na waldorfské školy a školky po celém světě, můžeme vidět, že všechny povstaly z tohoto impulsu, jenž nechává děti dospívat ve svobodné lidi ve svobodné atmosféře. A tyto školy a školky „náležejí“ vždy těm, kteří v nich zodpovědně konají. To je demokratický rys proniknutý životem. A rozsáhlá síť vzájemné pomoci mezi waldorfskými zařízeními následuje ideál vzájemnosti, „sourozeneckého“ sdílení. V tomto ohledu hraje velice, velice významnou roli sdružení „Přátelé waldorfské pedagogiky“, protože vzájemně spojuje lidi: lidi potřebující podporu a pomoc s lidmi darujícími.
Ale tím nejdůležitějším, co všechny waldorfské iniciativy vzájemně spojuje, je způsob, jakým pohlížejí na vyvíjející se dítě a vyvíjejícího se člověka; a to je opět spojuje s nikdy nekončícím úsilím o skutečné poznání člověka a světa, poznání, které inspiruje veškeré jejich pedagogické jednání. To je onen společný étos waldorfského hnutí.

Člověk by si mohl myslet, že do roku 2019 ještě zbývá dost času. Jak to vypadá z tohoto hlediska?
Toho času zas není tak mnoho! Už nyní je k dispozici ústřední motiv našich webových stránek (www.waldorf-100.org): interaktivní mapa světa, na níž můžeme nalézt všechny waldorfské iniciativy, které vznikly a vznikají. Organizujeme také mnoho projektů propojujících školy: velké společné výstavy, společná divadelní představení nebo „pohlednicové pozdravy“ všech škol všem školám, kdy originální pohlednice tvoří sami žáci; dále organizujeme waldorfský maratónský běh kolem světa, filmové projekty a mnoho dalšího. A samozřejmě je tu také projekt „včely“, neboť když se dobře daří včelám, daří se dobře i lidem. Slavnost roku 2019 bude pak vyvrcholením všech těchto aktivit.

A kdy to bude? Co se při ní bude odehrávat?
Slavnost se bude konat po celém světě 19. 9. 2019 – je to čtvrtek –, a bude obsahovat jednak centrální část, jednak množství menších událostí. Tato velká slavnost spojí kontinenty a do středu postaví člověka, lidi přes všechny politické, zeměpisné, kulturní, sociální či etnické hranice. Pronajali jsme k tomu rozsáhlé prostory v Berlíně a věříme, že se nám podaří vytvořit velice uměleckou slavnost, která bude veskrze věnovaná člověku a udělá radost jejím hlavním aktérům- totiž dětem.

Která část či který aspekt z těchto oslav je Vám osobně nejbližší?
Nejvíce se mi líbí to, že to všechno bude fungovat jen tehdy, když všichni budou mít radost z toho, že se to daří!

Jaké existují možnosti pro ty, kteří se chtějí k těmto oslavám připojit a alespoň trochu k nim přispět?
Každý může na svém místě zvažovat, zda a čím by chtěl přispět. Může to být drobnost, ale může spojit i několik škol. Čím více nápadů, tím lépe! Neříkejme tedy, prosím, co by se mělo udělat, ale pusťme se do toho. A my to pak rozšíříme pod tou společnou střechou „Waldorf 100“.
Kdybych byl třeba právě nyní waldorfským třídním učitelem, vyprávěl bych dětem o dětech z nějakého jiného koutu světa. A pak bych se s nimi poradil, čím bychom mohli přispět my sami. Jsem si naprosto jistý, že nápady by se to jen hemžilo. A když by pak tím pádem nabrali vítr do plachet i rodiče, spojí se k těm cílům celé školní společenství. Takže: do toho!

Rozhovor připravil Jaspar Röh. Z německého originálu přeložil Petr Šimek.

© AWŠ ČR 2008